Vzpomínáme – Bavajka

Vzpomínáme – Bavajka

Bavayia Banzette

Trpasličí černá fena

29,5 cm

*13.07.2005 – 18.11.2014

ICH Cheeky Bohemia Timothy & ICH Federicka Královský Hradec

Luxace patelly 2/2
Oční test – PRA neg.

Chovatel:
Hana Kašparová
Majitel:
Hana Kašparová

Tituly

Interšampion, šampion ČR, SK, PL, Černé Hory, MAK, CRO, HU, SLO, AT, Grand šampion České republiky
Šampion KPaCHP, šampion šampionů KPaCHP, Junior šampion ČR, SK, mladý šampion KCHP, Čestný šampion KCHP, čestný šampion KPaCHP, Veterán šampion ČR, veterán šampion KPaCHP, Veterán šampion PK
8x BOB, 10x CACIB, 5x res. CACIB, Nejlepší fena v rase, jubilejní vítěz, klubový vítěz, nejlepší fena výstavy – BIS, nejlepší mladá trpasličí fena výstavy, 2. nejlepší mladá fena výstavy, 3x nejlepší fena třídy čestné, 2x vítěz třídy veteránů, BIS veterán krajské výstavy Martiněves, 3x nejlepší veteránka výstavy, BISS-3, 4x BOV, 4.-5. místo BIG, nejlepší pudl MVP Maribor 2008
Světová výstava psů 2006 – výborná
3x nejlepší chovatelský pár (s bratrem Balantésem)…


Bavajka. Můj miláček, štěstíčko, pejsek, který mě miloval a já milovala jeho. Odešla tragicky a nečekaně. Nevyrovnala jsem se s tím a asi se ani nikdy nevyrovnám. Ten den umřel zároveň kousek mě samé. Můžu jen doufat, že čas tu bolest trochu otupí. Bavajka se narodila u nás na gauči, Federička se vlastně v tu chvíli ani netvářila, že se chystá rodit a tak vykoukla jako první právě v takové netradiční „porodnici“. Jako prvorozená byla „velkou“ sestřičkou tří mladších brášků. Hned po narození bylo jasné, že zůstane doma. I proto jsem se snažila, aby její jméno bylo originální a krásné. Bavayia Banzette. Interšampionka, šampionka mnoha států. Všechny ty poháry, tituly a ocenění bych vyměnila za to, aby tu se mnou teď mohla být. Bavilo jí snad všechno, u čeho jsem byla s ní, nejradši mi spala na hlavě, dávala mi pusinku na požádání a ať by provedla cokoliv, všechno by jí prošlo. Když jsem přemýšlela nad svou budoucností, vždycky jsem jí zcela jasně viděla po svém boku. Uměla být protivná snad jen tehdy, když v hotelových pokojích hlídala a vrčela na každý zvuk, co zaslechla. A v jednom období svého života „nemusela“ pobíhající děti. Maminkou se stala jen jednou. Její holčičku Carynku osud nechal u nás doma (jak ráda jsem říkala, že moje holčičky jsou tři generace – babička Federička, dcera Bavajka a vnučka Carynka) a oba kluci jsou milovaní a opečovávaní ve svých rodinách. Vzpomínat bych mohla dlouho, ale zatím to nejde.