O chovatelské stanici Banzette

Jak to začalo

Jako malá holka jsem otravovala rodiče, že chci pejska. Tak někdo v rodině rozhodl, že budeme mít stříbrného trpasličího pudlíka (tehdy jsem do toho mluvit nemohla, ale z dnešního pohledu považuji volbu téhle barvy za osudovou – stříbrňáčci jsou pro mě nej, už jenom proto, že jim celý život vidíte do tváře a také pro to úžasné období stříbrného ksichtíku a černého zbytku :-)). Svého prvního pejska jsem tak dostala od rodičů. Byl to trpasličí stříbrný pudlík Cyr Irmick, kterému jsme říkali „Waldy“, můj první pudlík, vlastně můj první pejsek vůbec. I když měl průkaz původu, užívali jsme si spíše her venku než výstav. Jediné, čím mě tenhle pejsek zarmoutil, bylo, když mi sice po delší nemoci, ale v podstatě z hodiny na hodinu, odešel. Bylo to příliš brzy, bylo mu jen sedm let.
Když Waldy v roce 1999 umřel, dohodly jsme se doma, že si pořídíme černého trpasličího chlapečka. Černá štěňátka z vybrané ch.s. byla  již zadaná, ale na prodej byly ještě „krásné stříbrné holčičky“. A tak jsme si pořídily naší „Wendy“ – Elisu Královský Hradec, trpasličí stříbrnou fenečku. Právě s ní jsem začala chodit na výstavy. Moc jí to sice nebavilo, ale i tak v roce 2005 splnila podmínky pro přiznání titulu Interšampion a stala se šampionkou čtyř států. Byla svéhlavá, jen tak si něco nenechala líbit a vychovala všechny pejsky, kteří do naší rodiny přišli po ní. Opustila nás náhle v roce 2012, ve třinácti letech, přesně v den, kdy se jí narodila její pravnoučátka.
Rok po Wendy jsme si ze stejné ch. s. přivezly další fenku, tentokrát černou trpasličí – Federicku. Fenečka, kterou jsem si nevybrala, ale která mi byla přidělená paní chovatelkou. Za mě ta nejlepší volba, byla jsem naprosto spokojená, nikdy jsem totiž neměla hodnější zvířátko, než byl můj „Svištík“ (nevím, kde k té přezdívce přišla, ale na Svištičku slyšela vždycky skvěle). Fedynku vychovávala její starší stříbrná „ségra“ a šlo jí to vždycky báječně. Jediné, co Fedynka nepochytila, bylo „pečovat“ o hračky. Co mohla, to okousala, otrhala a zničila. Má na svědomí moje bílé boty i plyšáka od první lásky. Na výstavách se vyznačovala tím, že v „základním kole“ krásně běhala a o vyšší tituly občas stávkovala. V roce 2003 splnila podmínky pro přiznání titulu Interšampion a stala se šampionkou tří států. I přes těžkosti s jejím krytím mi později dala ten nejkrásnější dárek – mojí Bavajku.

O Banzette

Naše fenky byly výstavně úspěšné, začala jsme tedy plánovat  odchovy, a tak jsem si ve svých osmnácti letech zaregistrovala chovatelskou stanici. Nazvala jsem jí „Banzette“ – po svých prarodičích –  dědeček se jmenoval Jan Banzet a protože jde o příjmení neobvyklé a stejně jako plemeno pudl pocházející z Francie, přišlo mi jako dobrý nápad ho využít. Povedlo se, a já jsem na název své chovatelské stanice skutečně hrdá, a těší mě, že nese jméno toho nejskvělejšího dědečka a úžasného člověka.

V roce 2004 se v mé chovatelské stanici narodil první vrh čítající jednoho středního pejska jménem Agnus Dei, který se později úspěšně vystavoval, za což bych touto cestou ráda poděkovala jeho majitelce paní Nadě Czurdové, kterou výstavy zrovna nelákaly, ale pustila se do nich (možná hlavně kvůli mně). Úkoly jsme si rozdělily, já jsem vystavovala, Naďa připravovala „Nicka“ do kruhu, a společně jsme to v září roku 2005 všichni tři dotáhli na Junior šampiona České republiky, a o rok později na šampiona České republiky a Slovenska a následně také na interšampiona.
V červenci roku 2005 se v naší chovatelské stanici narodil první vrh trpasličích černých pudlíků. Z tohoto vrhu jsem si nechala fenečku – Bavayiu. Ona i její bratr Balantés se úspěšně vystavovali, Bavajka v tom pokračovala i coby veteránka. I tady si zaslouží poděkování majitelka Balantése, paní Iva Reguli, která „Berdýska“ úspěšně vystavovala, a občas mi ho na nějakou výstavu i půjčila :-). Oba sourozenci se stali interšampióny a několikanásobnými šampióny různých států.
V roce 2007 se stal náš Agnus Dei poprvé tatínkem. Štěňátka se mu narodila na Slovensku, v chovatelské stanici Mar-Len Kandík. Holčička z tohoto vrhu – Queen – se úspěšně vystavovala, stala se interšampionkou a několikanásobnou šampionkou, na Světové výstavě v Bratislavě získala krásné ocenění výborná 1. Její sestřička Quenty je šampionkou České republiky. Agnus Dei se v chovu uplatnil i v dalších letech a celkem je tak pyšným tatínkem dvaadvaceti holčiček a čtrnácti kluků.
V roce 2009 se v naší chovatelské stanici narodil druhý vrh černých pudlíků. Maminkou se poprvé stala Bavajka. Všechna štěňátka našla své skvělé majitele v České republice. Crispo se dokonce stal se junior šampionem ČR i Slovenska.

Dnes jsou již na světě dokonce pravnoučátka po naší Wendy. Na svět přišla v chovatelské stanici Coeur de Moravia, která patří Renatě a Klárce Welterovým, majitelkám Queen a Quenty. Ze dvou vrhů se narodilo sedm kluků a čtyři holčičky. Čtyři z nich, vždy fenečka a pejsek z vrhu se úspěšně vystavují. Aressy, který patří manželům Noháčkovým, Alacrite – „Lili“, která patří manželům Langerovým, Bon Bougre „Boogie“ manželů Kořízkových a Belles Victoire „Viki“, která zůstala v rodné chovatelské stanici, jsou interšampiony a šampiony několika států. „Vikinka“ je zároveň mladou světovou vítězkou a „Bugatka“ mladým evropským vítězem. I když si uvědomuji, že moje chovatelská stanice má dnes již jen nepatrnou zásluhu na tom, jaká jsou tahle pravnoučátka, jsem na ně i přesto velmi hrdá, stále je beru za své a jsem nadšená z toho, jak skvělá štěňata stříbrných středních pudlů jsou zásluhou spojení chovatelské stanice Coeur de Moravie s krásným „Miloškem“ (Premjer Angel Gamtos Harmonija) majitelky Evy Trhoňové na světě. Můj skvělý pocit z těchto štěňat je umocněn také tím, že mám tu čest být vystavovatelkou právě Aressyho, za což děkuji jeho majitelům, manželům Noháčkovým. Je pro mě čest předvádět takového pejska. Nejen proto, že se Vikinka s Bugatkou a jejich dalšími sourozenci narodili v den, kdy jejich prababička Wendy opustila tenhle svět, jsem přesvědčená o tom, že ve všech jejích pravnoučátkách, stejně jako v jejích vnoučátkách, je kousek z ní. A pokud všechno dobře dopadne, pak doufám, že se tenhle její kousek díky mým chovatelským záměrům zase jednou vrátí zpátky do chovatelské stanice Banzette.

Na konci roku 2014 potkala mou chovatelskou stanici tragédie, když po útoku jiného psa zemřela má milovaná Bavajka. Holčička, která pro mě byla z mnoha důvodů speciální. Milovala mě a já jí. Nikdy nezapomenu a nikdy se s tím, že odešla takovým způsobem, nevyrovnám. Abych se alespoň trochu vzpamatovala z náhlé ztráty, pořídila jsem si nového člena rodiny, střední stříbrnou fenku Chassis Banzette vom Alt Domigk, která se narodila v den, kdy Bavajka tenhle svět opustila. Třeba je to osud…

Díky pudlíkům jsem se seznámila se spoustou skvělých lidí, které bych jinak nejspíš neměla šanci poznat: majitele mých štěňátek a jejich štěňátek a dnes vlastně i o majitele štěňátek těchto štěňátek, kterým bych touto cestou ráda poděkovala za domov a lásku, kterou pejskům poskytují, a také za to, že mě o nich informují, posílají mi jejich fotky a jsou se mnou v kontaktu; dále pak zkušené chovatele pudlíků, kteří mi ochotně poradili a pomohli, když jsem to potřebovala. V neposlední řadě jsem díky pudlíkům potkala i skvělé kamarády, se kterými se dnes potkávám i mimo výstavy a psí akce, a kteří dnes už mají místo v mém nejen pudlím světě. Všem těmto lidem patří touto cestou velké díky za to, že jsou, a že patří do mého života…